neděle 2. července 2017

52doodles2017 4.

Dnešní příspěvek bude trošičku jiný: mám k němu příběh, který se mi nechce cvakat do instagramu, a trochu soundtrack. Příspěvků, které si zaslouží víc prostoru, mám v hlavě ještě několik, a možná to tak budu praktikovat u většiny.

K tomuto je nejprve potřeba toho soundtracku:

 
Dál obrázek:

 
 
A nakonec příběh:
Minulý rok na začátku července (mám pocit, že to bylo ještě o týden později, než je teď, jsem nějak napřed) byla jedna sobota, která mohla být úplně normální a vlastně i trochu špatná a nakonec byla takovým zvláštním způsobem pěkná. Neměla jsem tušení, že se z toho stane jedna z mých nejhezčích vzpomínek, kterou zařadím do kategorie "proti mozkomorům" a budu se k ní velmi ráda vracet.
V pátek před ní jsem viděla jeden díl Supernatural, z té doby, kdy to mělo tu hrozně zajímavou zápletku s lidmi, kterým zavraždil mámu démon se žlutýma očima, a v tom díle zrovna hrála písnička White rabbit, tedy ta původní od Jefferson Airplane, kterou jsem trochu znala, ale až tehdy jsem si jí pořádně všimla (znáte ten pocit?). Později večer jsem si krátila dlouhou chvíli čtením fanfikcí, což občas ráda dělám. Netýkaly se Supernatural, týkaly se jiného mnou velmi oblíbeného seriálu, a byly většinou přitroublé a někdy měly hezký nápad a pochybné zpracování a stejně mě bavily (o pobaveními právě šlo). Tyto dvě věci jsou pro náš příběh klíčové.
V noci se mi v hlavě pomíchaly dohromady a vytvořily sen se zajímavým nápadem, který obsahoval spoustu té modré barvy, jakou mají šaty mojí Alenky (která není tak docela Alenka), slyšela jsem v něm tu písničku a pořád si jej pamatuju. Nejlepší na tom však byl ten pocit, který ve mně zanechal. Ten pocit, kdy se z toho snu vlastně pořádně neproberete, celý den tam tak trochu jste a máte pocit, že jste zůstali v tom světě a zůstane ve vás takové příjemné napětí a očekávání magického dobrodružství. V takovém myšlenkovém rozpoložení se tím magickým dobrodružstvím může stát třeba i taková vcelku obvyklá letní činnost, jako je sbírání borůvek. Přesně to jsem udělala toho dopoledne, a skutečně to bylo magické (svět je vůbec magické místo, když se umíte správně dívat). Borůvek jsem nasbírala snad dva litry, loni jich bylo požehnaně, a doma jsem z nich upekla dva koláče s kopcem drobenky, které zmizely rychleji, než by mi bylo milé.

Letos borůvky na dva koláče nenasbírám, ani kdybych obešla všechny lesy až k Čerchovu. Počasí k nim bylo dost kruté. Ke mně docela taky, ale už není. A pořád miluju písničku White rabbit, a pořád v sobě mám kousek hezkého pocitu z toho snu, a to je pro mě dostačující.

(Mimochodem, líbíl se vám Sucker Punch, jestli jste to viděli?)


4 komentáře:

  1. Ten obrázek je správně snový, mám z něj hrozně dobrý pocit, vyzařuje z něj něco tajemně hezkého.
    Sucker Punch jsem neviděla. Chtěla jsem, ale pořád se mi nějak nedaří k tomu dostat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak až nebudeš vědět na co kouknout, určitě to zkus. Ten film je strašně divný, minimálně na poprvé tě ale bude bavit. Já jsem se od toho nemohla odlepit, protože mě hrozně zajímalo, jak to tedy je, a nakonec to bylo úplně jinak. :D

      Vymazat
  2. Sucker Punch mám velmi ráda, především tu myšlenku ... nedávno jsem na něj zase koukala.
    Borůvková Alenka je neuvěřitelně kouzelná, a čím víc na to koukám, tím víc si to dokážu představit jako ilustraci v knížce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky, poslouchala jsem právě ten soundtrack a musela jsem to pak znovu vidět. :) Je to boží a krásně divný.
      U toho obrázku jsem z ilustrace v knize vycházela a snažila jsem se zachovat ten styl, tak se to asi povedlo. :D

      Vymazat