neděle 13. srpna 2017

#52doodles2017 9. a 10.

31.7. - 6.8.

Instagram nespolupracoval a obrázek jsem nahrávala nadvakrát. Podruhé jsem zapomněla rozmazat text, ale ani to nevadí, protože se z toho stejně nedá nic dozvědět. 

Zase mi nevyšel velkolepý výtvarný projekt. O co méně jsem toho však nakreslila, o to víc jsem napsala. Měla jsem spoustu myšlenek a takové zvláštní emoce, které jsem neuměla říct (asi proto, že se říkat ani nemají). Byly pěkné a myslím, že se mi je povedlo zachytit na fotkách, které jsem vyfotila v sobotu večer. Já je tam vidím, protože vím, jaké byly, ostatní tam ty stejné asi neuvidí, ale třeba jo (to se nedozvíme, protože se neříkají).
Koukala jsem na youtube, asi víc než jindy. Pouštím si to jako kulisu, protože nemám televizi, a tady se dá najít spousta zajímavých věcí. Tak jsem objevila jsem Overall Adventures (protože mám ráda videa o psaní a vylepšování deníků a je to má oblíbená záliba) a Living big in a tiny house. Jsou to takové hezké a pozitivní věci, které mě uklidňují a nějakým způsobem inspirují a těší, přestože nemají mnoho společného. Nebo možná mají. Záleží, jak se na to dívám. Nějaké ty zvláštní emoce vznikly z toho. Taky jsem četla jednu  opravdu pěknou fanfikci (kterou si nechám pro sebe; některý věci se vážně radši neříkají), z té ty emoce taky vznikaly. Doufám, že dopadne tak, jak myslím.
V neděli večer jsem se rozhodla bojovat proti nedělnímu pocitu tím, že jsem si upekla koláč k snídani a ještě jsem vytáhla DDRko, čímž jsem nedělní pocit vyděsila tak dokonale, že jsem zapomněla, že je neděle a zítra je práce a šla jsem spát až o půl dvanácté.

7.8.-13.8.


Tento týden se choval opačně než minulý: začal velmi dobře a hezky, a pak se přes pracovní krizi, ze které jsem však ani moc vyplašená nebyla, a krátký záchvěv lepších časů v sobotu přehoupl k neděli a dvěma zubním pohotovostem. Ten den bych nejradši vymazala z časoprostoru. Chtěla jsem k tomuhle bídnému pokusu s voskovkami a samolepkami vytvořit ještě něco trochu hezčího, ale v tom zdravotním stavu jsem to nedokázala. Přála bych si, aby mě zítra už nic nebolelo, abych mohla na tenhle den zapomenout a abych si mohla jít sednou pod svoji borovici a něco tam vytvářet nebo si číst, aspoň na chvilku.

Žádné komentáře:

Okomentovat